AKTUÁLNÍ VYJÁDŘENÍ PhDr. Jana TYDLITÁTA

Hezký dárek k Vánocům

  V pátek 10. prosince byla se vší poctou zahájena 14. výstava betlémů z kraje Orlických hor. V pondělí 13.12.2010 mi bylo vedením Kultury s.r.o. sděleno na základě dispozic daných vedením Města, že dostávám k 31.12. 2010 výpověď ze zaměstnání s odvoláním na paragraf 52 - t.j. pro nadbytečnost.
  Vím, že se musí šetřit, ale akce jako Poláčkovo léto se po 17 letech existence stalo naprosto soběstačné a po řadu let nestálo už město ani korunu, stejně tak se bez jakékoliv dotace města konalo i 14 výstav betlémů. Naopak se z výnosů Poláčkova léta pořídilo sousoší pětice kluků na Panské ulici, 400 plastových křesel pro letní venkovní hlediště Poláčkova léta a stejně tak výstavy betlémů vydělaly na všech 20 figur deskového betlému před Společenským centrem. 

  A tak po 6 poláčkovských mezinárodních sympoziích, jejichž sborníky si vyžádali bohemisté na všech světových univerzitách, po 17 Šlitrových jarech a 17 Poláčkových létech, po 27. ročníku Filmového smíchu a 52. ročníku Rychnovské osmičky jsem se stal nadbytečným.
  Jsem si vědom, že vzhledem ke svému věku se musím smířit s tím, že z toho "rozjetého vlaku" jednou budu muset vystoupit, ale po pravdě jsem si to představoval trochu jinak.
  Lituji toho, že se stěží uskuteční připravená dramaturgie příštího Poláčkova léta a že připravíme lidi o hezké prožitky na tradičních výstavách betlémů. Za těch několik let se podařilo dostat opět lidi od televize do hledišť v jízdárně, na nádvoří pivovaru, zámku, před Trojici, do hledišť v parku či u habrovského mlýna, vyprovokovat spousty mladých lidí k tvorbě betlémů, naučit mládež vychutnat a ocenit kulturní hodnoty. Při pomyšlení, že toto všechno zabijeme jediným absurdním absolutistickým rozhodnutím, je mi z toho úzko a velmi smutno.
   Já to přežiju, o své duševní bohatství se nenechám nikým připravit. Odcházím s vědomím, že jsem těch 30 let Město neokrádal a za svou práci se nemusím stydět. V kanceláři jsem měl místo našeho státníka fotografii Jana Wericha s jeho výrokem, který musím ocitovat: "To je zajímavý, jak v každý době člověk překáží něčím jiným." Jak pravdivé a stále platné.
  Děkuji zároveň všem partnerům, kteří podporovali Poláčkovo léto, Šlitrovo jaro, Betlémy a Filmový smích. Loučím se tímto se všemi účastníky Filmových smíchů a Šlitrových jar, kteří pravidelně každoročně do Rychnova jezdili a záviděli nám naše Poláčkovo rodiště.
  Ach, Karle Poláčku, vidíte, noví rychnovští konšelé opět nezklamali. Ostatně co jste také mohl jiného čekat.

                                                                                                      PhDr. Jan Tydlitát