Arthur Schopenhauer (1788-1860) řekl: „Každá pravda prochází třemi stadii. Nejdříve je zesměšňována. Potom se jí výrazně oponuje. A nakonec je přijata jako naprostá samozřejmost."
Citát významného německého filosofa jsme do úvodu nevybrali náhodou. I když zazněl už téměř před dvěma stoletími, má stále stejnou platnost i v dnešní době.
Je jasné, že přesvědčovat přesvědčené – ať již z té či oné strany - se snad ani při nejlepší vůli nedá. A tak místo smysluplné debaty a hledání pravdy přijdou většinou na řadu slovní i jiné útoky, které se v době internetu staly již nedílnou součástí taktiky, což je znát i na tomto blogu. Některým jedincům to ale náramně vyhovuje, jiným už méně, ale vůbec ne mlčící většině. Ta je jako kdysi „za bolševika“ postavena do role pasivního pozorovatele, kterému sice názor nechybí, ale nechá si ho raději pro sebe. Smutné konstatování.
Na druhou stranu se ani nedivme. Ne každý je ochoten vyjít se svojí kůží na trh a snášet nevybíravé útoky při odlišném „nevládním“ názoru. A tak rád (i když to hlasitě neříká) nechává problémy na zastupitelích, kterým dal v komunálních volbách důvěru. A věří, že se všichni pokaždé rozumně dohodnou - když ne na nejlepším, tak aspoň na optimálním řešení, se kterým pak budou spokojeny oba v mnohém znesvářené tábory.
Pravda, byl by to ideální stav. Jenže to by nesměl existovat fakt, o němž se někdo zmínil v diskusi na tomto blogu - že každý je svým způsobem vydíratelný a na každého se něco najde, když se chce. A že chce! Ale pak je už předem jasné, jak to bude dále probíhat ve stávajícím volebním období. Radnice bude neomezeně vládnout a rozdělovat posty podle svého přesvědčení (jak jinak, moc náramně chutná) a zastupitelská koaliční většina bude mlčky přihlížet a občas na zastupitelstvu zahraje na přání podle předem daných not. A pokud se opozice svými hlasy unisono nepřidá, stejně jí to bude houby platné. Bude přehlasována. Stačí se podívat na poslední zápis ze zastupitelstva města, kde neuspěl ani jeden z protinávrhů opozice.
Když jsme se zmínili o možné vydíratelnosti stávajících zastupitelů, musíme zmínit překvapivou skutečnost, na kterou jsme přišli při zjišťování vazeb jednotlivých zastupitelů na radnici. Například řada současných opozičních zastupitelů je snadno odvolatelná radou města, respektive zastupitelstvem, ze svých ředitelských funkcí (Kováříček, Solár, Kotek, Petr), další jsou zase závislí na vedení města jinak (Zemen, Štrégl). Možná i proto má významná část rychnovská opozice v mnohém svázané ruce.
Ale ani někteří současní porůznu přidružení koaličníci, z nich někteří ochotně přitakávali bývalému vedení, si nemohou být v ničem jisti, že se na ně něco nevytáhne, pokud by se náhodou chtěli silněji ozvat. Proto hlasování s vládnoucí garniturou nyní zdůvodňují neodolatelnou touhou po změně. Holt z minulých „konzervativců“ se opět stali revolucionáři. Asi to mají stále v krvi.
Suma sumárum: Stále platí, že při oslabené pozici opozice a poslušné koalici nelze od radnice čekat průzračnou politiku a jasně čitelné kroky při svém rozhodování. Nic ji k tomu netlačí. Už proto pro Rychnováky bude nadále zavřeno „Desatero otevřeného úřadu“, které si můžete zatím aspoň přečíst na webu pro otevřenost veřejné správy:
http://www.otevrete.cz/knihovna/desatero-otevrene-obce/
http://www.otevrete.cz/knihovna/desatero-otevrene-obce/
Zatím do doby, kdy se to třeba i v bývalém Poláčkově okresním městě změní a dozvíme se více o předchozích i budoucích rozhodnutích (třeba i díky budoucí městské internetové televizi, která v zájmu objektivnosti jistě nabídne prostor všem zainteresovaným stranám), připomínejme si Schopenhauerova slova uvedená na začátku. Ale buďme při tom zároveň při zemi. Třeba bude i nadále platit nechvalně známé úsloví, že vítěze se nikdo neptá, zda má pravdu.
